B12 – Ultratisícovky

Pojďme si projít nejzajímavější vrcholy našich Beskyd. Znovu si zopakujeme sérii B12, která se konala před čtyřmi lety (http://7ph.royalrangers.cz/b12/), ale přidáme pár vrcholů.

Cílem je vyjít na 12 vrcholů Beskyd během dvanácti měsíců. Každý měsíc jeden vrchol. Tentokrát zdoláme všechny ultratisícovky, což jsou české hory s výškou přes 1000 m.n.m., prominencí (převýšením od klíčového sedla) přes 100 metrů a izolací (vzdáleností od nejbližší vyšší hory) přes 1 km. Jde tedy o výrazné a krásné hory, často s dalekými výhledy, které stojí za to navštívit.

Seznam beskydských ultratisícovek:

1, Lysá Hora
2, Smrk
3, Kněhyně
4, Travný
5, Ropice
6, Velký Polom
7, Vysoká
8, Slavíč
9, Ostrý
10, Malý Polom
11, Radhošť

Jelikož jich je pouze 11 a rok má 12 měsíců, doplníme seznam o náš již tradiční:
12, Velký Javorník

BONUS - nejvyšší hora Beskyd

13, Babia hora

Na každého účastníka čeká modrá nášivka s logem B12. Pro ty, kteří se zúčastní všech dvanácti výšlapů čeká zlatá nášivka a za účast na bonusovém výšlapu bude stříbrná nášivka.

b12_modra

b12_stribrna

b12_zlata

 

 


Vrcholy:

VELKÝ POLOM (1067 m n.m.) - N 49°30.36798', E 18°40.25402'

Sobota, 8.Prosince

Velký Polom je pro nás dosud nejvzdálenější vrchol. Auty pojedeme až do Dolní Lomné, odkud se vydáme po modré a červené TZT na vrch Velký Polom. Po cestě je rozhledna a turistická chata, tak se můžeme pokochat výhledem a polévkou. Z Velkého Polomu budeme scházet povětšinou neznačenými lesními stezkami, takže bude-li sníh, bude i veselo.

https://mapy.cz/s/360J2

Zajímavosti na trase: Skála u Dolní Lomné, Rozhledna Tetřev, Lesní evangelický kostel - Kostelky a Jestřábí vodopád.

BABIA HORA (1725 m n.m.) - N 49°34.37965', E 19°31.75847'

Bonusový výšlap za speciální odměnu.

Termín bude upřesněn.

Babia hora představuje s výškou 1725 m n. m. nejvyšší vrchol Beskyd i celých Vnějších Západních Karpat. Nachází se na hranici mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravských a Žywieckých Beskyd. S prominencí 1075 m jde o druhou nejprominentnější horu Polska a třetí nejprominentnější horu Slovenska.

MALÝ POLOM (1061 m n.m.) - N 49°30.57147', E 18°35.88672'

Z deníku:

Zatím se čeká..

KNĚHYNĚ (1256 m n.m.) - 49°29'44.530"N, 18°18'47.669"E

Z deníku:

Zatím se čeká..

OSTRÝ (1044 m n.m.) - N 49°36.06577', E 18°39.42647'

SLAVÍČ (1055 m n.m.) - N 49°34.09405', E 18°35.30145'

TRAVNÝ (1203 m n.m.) - 49°33'43.569"N, 18°30'25.854"E

Třídenní puťák z Vendryně do Frýdlantu.

VYSOKÁ (1024 m n.m.) - N 49°24.23685', E 18°21.64515'

Z deníku:

Zatím se čeká..

ROPICE (1083 m n.m.) - 49°35'49.228"N, 18°35'13.537"E

Z deníku:

Zatím se čeká..

SMRK (1276 m.n.m.) - 49°30'28.890"N, 18°22'12.015"E

Z deníku:

Zatím se čeká..

LYSÁ HORA (1323 m.n.m.) - 49°32'49.401"N, 18°26'50.900"E

Z deníku:

Na královnu Moravskoslezských Beskyd jsme se vydali 17. března. Sešli jsme se u Staré školy a rozhodli jsme se změnit dopravní prostředek – z vlaku na auto. Jelo se opět dvěmi auty – auto A: Jirka, Hanka, Malfoy a auto B – Tim, Irma, Šimon, Pája a Dorotka.

Cesta do Ostravice ubíhala hezky svižně, nakonec jsme dojeli až k trafu a dále už nás čekalo asi tříkilometrové stoupání. Po čase se ale naše grupa rozdělila, vzadu zůstal Tim s Irmou a s Dorotku, kteří řešili dilema, zda jít nebo nejít. My, zbývající, jsme to vzali hezky zkratkou a brzy jsme stanuli na vrcholu, udělali vrcholové foto a šli jsme se do chaty najíst.

Cesta zpět měla být v duchu pořádného sjezdu. Pokyn od Tima zněl jasně – máme si vzít s sebou nějaké lopaty, pytle nebo cokoliv, na čem se dá velký kopec sjet. Nejlépe byla vybavena Malfoy, která se svým pekáčem ihned dostala nálepku Kapitán Korytnačka. Nutno říct, že dolů frčela pěkně rychle, jen to řízení bylo třeba doladit (o čemž svědčí řada podrcených smrčků). Pozadu nezůstal ani Tim, který odněkud vytáhl kus lina. Vypadalo dost nedůvěřivě, ale kupodivu to jelo. Kluci svůj igelit prokaučovali hned nahoře (rozuměj roztrhl se)a my s Jirkou jsme se pro změnu spolehli jen na své nohy.  Dorotka však byla nejvytrvalejší, chytla druhý dech a jelo jí to i na lopatě i po asfaltu.

Dole u trafa si někteří vytřepali sníh ze všech záhybů těla a pak už jen do auta, zatopit a hurá domů. Výšlap se vydařil, jen škoda, že jsme si moc neužili výhledů – bylo zataženo a vrchol byl pod mlhou.

Hanuša

RADHOŠŤ (1129 m.n.m.) - 49°29'32.551"N, 18°13'19.879"E

Sobota 24. února 2018

Z deníku:

Sešli jsme se v sobotu 24. února v Hodslavicích u staré školy, kde jsme tradičně čekali na opozdilce. Jely dvě auta v tomto obsazení: Auto 1 - Tim, Irma, Šimon, Stig, Auto A - Jirka, Hanuša, Malfoy, Dave. Vyjeli jsme za mohutného, zejména Stigova, jásotu směrem do Rožnova pod Radhoštěm. Cestou se nedělo nic zajímavého a do Rožnova jsme dorazili asi po 40-ti minutách. Tam jsme zaparkovali pod Jurkovičovou rozhlednou a vydali se na výšlap. Na parkovišti sice ještě zazněla jistá nelichotivá slova stran Stigova vyměšování, ale tyto protesty byly utlumeny. Při prvním stoupání se projevila kvalita našeho obutí. Většině z nás to moc neklouzalo. Jenom já jsem poněkud litoval, že jsem si nevzal vzpomínané mačky. Tato výčitka mě pak provázela celou cestu. Po zelené trase jsme se vydali směrem na Dolní Bečvu. Kopce za rozhlednou byly díky sněhu malebné. Po cestě jsme ani nikoho nepotkali. Před vesnicí jsme scházeli k Bečvě úzkou strmou pěšinkou na které Stig s oblibou praktikoval jeho nejmilejší hru. Vzal si do tlamy co nejdelší větev a přebíhal pravidelně mezi začátkem a koncem kolony. Cílem bylo pokosit co nejvíce lidí, což mu dělalo radost i přes nevůli většiny zasažených. Brzy jsme prošli skrz vesnici a začali stoupat do kopců. Jak se zvětšila strmost, více jsme se zahřívali a sundávali vrstvy oblečení. V lese jsme obdivovali zasněžené chatky a louky. Někteří se taky zabavovali třepáním mladých stromků, na jejichž větvích bylo hodně sněhu, právě ve chvíli, kdy po nimi někdo procházel. Jiní zase shazovali Irmu do sněhu. Nejnáročnější úsek byl na louce pod hřebenem. Na tomto otevřeném prostranství bylo mnoho sněhu a také pastí v podobě křovin pokrytých sněhem. Nakonec jsme se skoro po čtyřech vydrápali nahoru na hřebenovku. Tam však byl provoz jak na D1 i s kolonami a taky tam poměrně vyfukovalo. Proto jsem rychle zamířili k chatě a dali si polívku. Po jídle jsme pokračovali ke kapli, ale ani jsme se u ni kvůli větru nezastavovali a ihned jsme zamířili  dolů po červené směrem na Rožnov. Sjezdovku jsme obešli, jen někteří borci si ji sjeli na nohách, a dále klesali k rozcestí u Černé hory. Dolů už jsme scházeli stále po červené a místy se zastavovali na pořizování pařezových hromadných fotografií. Netřeba dodávat, že to pěkně klouzalo, ale většině to vůbec nevadilo. Snad jen já jsem měl nějaké drobné problémy s adhezí. Po tom všem jsme stanuli opět na parkovišti u našich aut. Oddychli jsme si a vyhodnotili dnešní výšlap jako velice úspěšný. Také jsme v duchu všichni chválili organizátora za jeho píli a už se těšíme na další měsíc. Zbývalo už jen dojet zpět do svých domovů a vyčkávat na březen.

Tim

VELKÝ JAVORNÍK (918 m.n.m.) - 49°31'38.860"N, 18°9'39.696"E

Pátek 12. ledna 2018

Z deníku:

FAKTA:
Vzhledem k doslova „domácímu, papučovému“ počasí (déšť, mlha, vlezlý vítr) se nás na nádraží v Hostašovicích v 19:15 hod. sešlo pouze osm: Tim, Irma, Dave, Kája, Pavel, Iveta, Sylva a natěšený Stigy (vlčák). Vlakem jsme se svezli dvě zastávky do Veřovic. Cestou strmého výstupu jsme se k javornické rozhledně dostali kolem 21 hodiny. Začalo přituhovat a Stigovi zamrzly řasy, vypadal „sibiřsky“. Sestoupili jsme z Javorníku a trasou přes Dlouhou, Krátkou a Mořkovem jsme kolem druhé ráno došli k autům na Hostašovické nádraží.

POZNATEK č. 1:

Přicházející mráz a vítr udělal ze všech stromů bílé zamrzlé třpytící se království. Bylo to nádherné. Papuče a teploučko jsou fajn, ale toto se jen tak nevidí. Přidaná hodnota: nepotkali jsme ani človíčka.

POZNATEK č. 2:

Ten můj syn Pavel je celkem frajer, ani necekl a bylo vidno, že dostal pořádně do těla. Stejně tak je „tvrďačka“ kamarádka Iveta. Obdivuhodná je obrovská energie Dava. Děkuji za ohleduplnost Irmy s Kájou, které na nás vždy počkaly. Vážím si svého švagra Tima, že je neoblomný abstinent a omlouvám se mu tímto, že jsem vzala plucku slivovice.
Díky moc, že jste mě vzali sebou.

Sylva

Posted in Nezařazené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.