Beskydská Dvanáctka

Série výšlapů na celkem 12 vrcholů Beskyd proběhla v letech 2013 a 2014 a trvala něco málo přes 12 měsíců. Cílem bylo si projít nejvýznamnější a nejvyšší vrcholy nám tak blízkého pohoří Beskyd. Celkem se zůčastnilo 27 osob, kteří jsou za svůj výkon odměněni modrou nášivkou B12. Dva borci, kteří zvládli všech 12 vrcholů, si zasloužili unikátní zlatou nášivku B12.

 

 


Účast na vrcholech

b12_zlata

Dave - 12
Tim - 12

b12_modra

Fojes - 8, Dominik - 6, Evička - 6, Vašoun - 6, Marky - 5, Mihal - 5, Hanuša - 4, Miky - 4, Pleša - 3, Radek Š - 3, Radek T - 3, Culka - 2, Honza T - 2, Jana K - 2, Janča R - 2, Alča - 1, Bimbo - 1, Dia - 1, Drgy - 1, Honza B - 1, Indy - 1, Lůca - 1, Patrik - 1, Šiška - 1, Tom -1

 

Vrcholy:

VELKÝ JAVORNÍK (918 m n.m.) - 49°31'38.860"N, 18°9'39.696"E

Pátek 6. září 2013

Účastnili se: Miky, Lůca, Jana K., Radek T., Fojes, Drgy, Marky, Dave, Janča R., Radek Š., Honza T., Bimbo, Alča, Indy, Patrik, Vašoun, Tim

Z deníku:
Sraz se konal na Domorazu, kde někteří z nás, kde jsem také figuroval, přišli, takříkajíc pozdě. Když jsme dorazili do Veřovic, už si nepamatuji v kolik, hned jsme se vydali na cestu, při které jsme pořídili pár fotek. Při výstupu se začalo stmívat, tak jsme si sem tam posvítili čelovkami, ale protože jsme tvrďáci, tak jsme většinou šli potmě. Po zdolání vrcholu se před námi tyčila rozhledna, jenž byla nedávnou, zde vybudována. Musím podotknout, že pohled na rozzářenou krajinu byl úchvatný, i když jsme nic nerozpoznali. Na vrcholu jsme potkali lidi, kteří zde přespávali a čekali na B7, která se měla konat, následujícího rána. Když jsme sešli z Javorníku (v různých skupinkách) k rozcestí u Pramene Jičínky, tak se od nás oddělila 1.skupinka lidí. . .

Ti zbylí pokračovali dále na Krátkou. Tato část trasy byla volnější, a nikam zvlášť se nespěchalo a děcka si spíš užívala cestu ne z namáhavé části, ale spíž si povídala. Dovolte, abych vyzdvihl jeden výkon nad ty jiné a to výkon Lůcy, alias Lucka Brestovanské, která celou trasu došla až do zdárného konce. Lůca není jeden ten z lidí, kteří se v 7h rozhodnout zdolat 20-30km úsek složitého terénu, ale jako jediná si svým výkonem zaslouží potlesk a veliké uznání, jen tak dál Lůco. Ale nesmím zapomenout, také na vtipné chvilky, jakou byla například ta, kdy Fojes v záchvatu radosti, možná i bláznovství, utíkal a proběhl kaluží :D. Když jsme dorazili ke Krátké, tak většina byla toho rozhodnutí, že se sestoupí a půjde se zadní cestou do Staré školy. Ale pár jedinců si usmyslelo, že dokončí celou plánovanou trasu (Palackého stezku) a nebylo to nikdo jiný než Fojes, Radovan, Jana Křižanová a já.
Když jsme se vydali na náš poslední úsek, tak se to přišlo, že to není pochod, ale spíš závod. Nasadili takové tempo, že i já jsem měl problém je stihat, no jo ti mladí :D. Nejsem si jist přesných detailů, ale někde nad Kaluží jsme začali sestupovat. Když jsme byli někde nad Novými Domkami, tak se projevily moje špatné orientační smysly v noci. Nerad přiznává, že kdyby Radek neměl GPS, tak tam bloudíme asi tak ještě hodinu. Po zdárném nalezení cesty, jsme se dostali na asfaltku u Nových Domků, po které jsme se bez problémů dostali do Hodslavic, a to bylo, jestli se nepletu 3h. Udělali jsme posledních pár fotek a vydali se vlastně každý svojí cestou, většinou domů a někteří šli do Staré školy.
A tímto bych chtěl ukončit tento zápis z naší tůry, kde bych chtěl poděkovat Tymovi (Timovi) :D, že si dá tu práci připravit pro nás něco, co nás zvedne z křesel u PC a provětrá ty naše zlenivělé zadnice, ze kterých potřebujeme shodit ne jeden špek, takže díky Tyme (Time), že kolem sebe nechceš mít samé chodicí špeky a sory, že jsem to nenapsal dříve.

By Dave 😀

 

ONDŘEJNÍK (964 m n.m.) - 49°33'11.015"N, 18°18'3.497"E

Sobota 28. října 2013

Účastnili se: Dia, Evička, Honza B., Honza T., Radek T., Fojes, Dominik, Miky, Šiška, Jana K., Hanuša, Dave, Tim.

Z deníku:

Po mírném stoupání jsme došli pod svah Skalky (964 m.n.m.) a pak už jsme stoupali lesem. Poslední, nejprudší svah jsme si zkrátili a vystoupali jsme přímo přes skály na vrchol. Toho jsme dosáhli v 10 hodin. Občerstvili jsme se a pokračovali dále po hřebeni přes sedlo na vrchol Ondřejník (890 m.n.m.). Po několika vrcholových fotkách jsme strmě scházeli východně do Frýdlantu. Po cestě jsme se jen zastavili na "vaření" obědu a horké čokolády a také abychom tam omylem nechali vodítko pro Jakcii. Na vlakové nádraží jsme dorazili právě včas na odjezd vlaku. Počasí vyšlo krásně a my jsme si výšlap užili. Těšíme se na další.

 

TANEČNICE (1084 m n.m.) - 49°29'38.966"N, 18°16'33.358"E

PUSTEVNY  - 49°29'22.040"N, 18°15'55.111"E

RADHOŠŤ (1129 m n.m.) - 49°29'32.551"N, 18°13'19.879"E

Sobota, 18. ledna 2014

Účastnili se: Vašoun, Dave, Dominik, Fojes, Tim, Hanka, Mihal, Evička a Miki

Z deníku:

Náš výšlap proběhl 18.1.2014. Byla sobota. Všichni jsme se měli sejít v 7:15 na domorazu. Včas nás tam bylo 8, jmenovitě Dave, Dominik, Fojes, Tim, Hanka, Mihal, Evička a Miki. Tim nám koupil skupinovou jízdenku do Frenštátu p. Radhoštěm. Vlak měl zpoždění, a v tom přibližně v 7:24:35.048 ±5 minut přišel Vašoun. Taky si koupil jízdenku do Frenštátu, ale jen pro jednu osobu. A tak jsme vyrazili. Jako vždy panovala milá a možná i „trochu“ hlučná nálada. Lidé ve vlaku z nás měli už od pohledu obrovskou radost:-D. Když jsme vystoupili ve Frenštátu, měli jsme ještě nějaký čas, tak jsme šli vykoupit místní obchod s potravinami a pitím. Zbytek času jsme čekali na autobusové zastávce, až přijede náš autobus. . .

Vidina prázdného vozidla hromadné přepravy osob se nám rozplynula před očima, když jsme zahlédli náš autobus. Poté, co nastoupili všichni lidé, kteří na zastávce čekali ještě před námi, byla nulová šance na to, že si v autobusu sedneme. Asi po čtvrthodině stání a na pokraji vydýchání veškerého vzduchu uvnitř byla konečná. Po cestě jsme hlasovali, jestli půjdeme pěšky do kopce až na Pustevny, nebo pojedeme lanovkou. Rozhodnutí bylo téměř jednohlasné. Většina byla pro lanovku, Tim byl pro šlapání pěšky. Takže je logické, že jsme šli pěšky. Po cestě na kopec jsme vyfotili spoustu fotek, a dokonce jsme viděli i to, co bylo možné posledních 10 měsíců spatřit pouze v Alpách, nebo na obrázcích. Sníh. Zem byla zmrzlá a museli jsme volit každý krok správně, aby nám neuklouzla noha a my neskončili na zemi. Poté, co jsme Vašounovi pomohli sníst jeho čokoládu, 12586 krocích, 10i přestávkách na pití, 159 fotkách, 2 hodinách spánku a 3 propocených tričkách jsme ten kopec, který se nám ke konci zdál jako 90° škrpál, zdolali. Dělám si legraci. Byla to procházka růžovým sadem:-D. Na Pustevnách jsme se párkrát vyfotili, a jakmile jsme zjistili, že tam nikde není Wi-Fi, pokračovali jsme směrem na Tanečnici. Cestou jsme potkali zábavnou kaluž, na kterou když se šláplo, stříkal z ní vodotrysk. Na Tanečnici Dave (možná ještě někdo s ním ale to už si nevybavuju) postavil mohylu. Poté jsme ještě asi deset minut bloudili lesem, než jsme našli cestu, uprostřed níž jsme si rozprostřeli Davovu pláštěnku a na ní se rozvalili. Každý si vytáhl svůj piknikový košík od maminky a začal hodovat. Dave s Fojesem měli instantní jídlo z pytlíku, Tymin měl instantní puding, a protože neměl pokličku od svého plecháčku, posloužily jako alternativa platební a slevové karty. Když jsme si všichni naplnili své břichy do sytosti, pomalu ale jistě jsme se vydali zpět na Pustevny. Na Pustevnách bylo lidí jako mraků na natažené obloze. Téměř tam nebylo k hnutí. Někdo si něco koupil ve stánku, někdo ne. Dave, Tim, Evička a Miki se šli podívat na výstavu ledových soch. Evička se dokonce nechala vyfotit na ledovém křesle. Poté naše cesta pokračovala na Radhošť. Někteří se vyfotili u sochy Radegasta. Další zastávka byla u sjezdovky, po které se proháněl Tim, Miki a Fojes na lyžáku se svou střední školou. Občas byla cesta tak zmrzlá, že někdo spadl. Úspěšně jsme dorazili na Radhošť, kde jsme si prohlédli místní kostel, pořídili pár fotek, snědli, co šlo a pokračovali dál. Cestou dolů byla cesta kluzká. Jak první spadla Hanuša. Ještě neuteklo ani pár chvil a už se po zemi válel i Miki. Zbytek cesty jsme pokračovali v rychlejším tempu, protože jsme potřebovali stihnout vlak, který nám jel z Rožnova. Když jsme však dorazili pod kopec a blížili se k hlavní cestě na konci Rožnova, bylo nám jasné, že vlak nestíháme. Situace se vyřešila tak, že Tim zavolal Šišce, ať pro nás přijede. Dave zavolal jeho mamce, a ta přijela pro druhou část výšlapníků. Po chvíli obě auta dorazily k blízké čerpací stanici. Skupina A tedy Dave, Dominik, Evička a Miki jeli s Davovou mamkou škodou octavii stříbrné barvy se zimními pneumatikami. Skupina B tedy Tim, Hanuša, Fojes, Mihal a Vašmoid jeli s šiškou ve voze fiat marea weekend 2.4 JTD také se zimními pneumatikami. Všem se výlet moc líbil a už se těšíme na další pokračování série B12.

Miky

 

KNĚHYNĚ (1256 m n.m.) - 49°29'44.530"N, 18°18'47.669"E

ČERTŮV MLÝN (1206 m n.m.) -  49°29'21.638"N, 18°18'5.551"E

Sobota 8. února 2014

Účastnili se: Dominik, Tim, Mihal, Dave, Culka, Pleša, Fojes, Marky, Miky, Dave.

Z deníku:

V sobotu 8. 2. 2014 se uskutečnil již čtvrtý výšlap ze série B12 alias Beskydská dvanáctka, jejímž cílem je „navštívit“ nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd. Tentokrát jsme se vydali zdolat třetí a čtvrtý nejvyšší vrchol – Kněhyni (1257 m n. m.) a Čertův Mlýn (1206 m n. m.) . . .

Naše putování začalo na nádraží v Hostašovicích, kde se nás nakonec sešlo celkem devět. Jmenovitě: Marky, Tim, Fojes, Dave, Mihal, Dominik, Miki, Plesha a Culka. V této sestavě jsme se nasoukali do vlaku a vyjeli směr Kunčice pod Ondřejníkem, kam jsme podle plánu dorazili v 8 hodin. V Kunčicích někteří z nás absolvovali již tradiční nákupy jídla a poté jsme se již vydali po žluté směr Kněhyně. Cesta byla zpočátku asfaltová, ale podmínky se začaly zhoršovat, takže se před námi zanedlouho objevilo prudké stoupání. Asi v polovině tohoto stoupání trasu protínala asfaltka, ale co bylo lákavější – vedla tu odvodňovací roura, kterou se někteří z nás rozhodli okamžitě vyzkoušet a prolezli touhle desetimetrovou rourou tam a zpět. Naštěstí v ní nikdo neuvízl a mohli jsme pokračovat dál ve stoupání k našemu vytouženému cíli. Žlutá značka nás dovedla až k bodu Malá Stolová – rozcestí, kde jsme žlutou opustili a vydali se dále po značce červené. Už jsme si mysleli, že si trochu odpočineme, ale další stoupání na sebe nenechalo dlouho čekat. Tentokrát jsme došli k ceduli, kde jsme s úžasem zjistili, že Kněhyně a Čertův Mlýn jsou po Lysé Hoře a Smrku, co se týče výšky, další v pořadí a rozhodli jsme se zde trochu nasvačit před závěrečným stoupáním na Kněhyni. Na tuto horu nevede značená cesta, ale pouze stezka, ale brzo jsme ji našli, takže naší výpravě nic nebránilo. Snad jen trochu zledovatělého sněhu, který pod nohama dost podkluzoval a ztěžoval trochu podmínky. Aspoň nám ale zbylo více času na focení a kochání se okolní krajinou, protože vylezlo sluníčko a počasí nám opravdu vyšlo. Na vrcholku na nás čekala kamenná mohyla s křížem, a jelikož se blížila dvanáctá hodina, tak jsme se rozhodli zde poobědvat. Všichni začali vytahovat vařiče a jídlo a připravovat oběd. Za všechny zmiňme třeba Daveovu instantní čokoládu, Mihalovo kuře na paprice a Pleshovy párky v rohlíku. Po tomto vydatném obědě jsme se vydali dál na Čertův Mlýn. Tento vrchol nebyl už tak náročný, velkou část cesty se šlo už z kopce, a kdyby zde nebyla cedule, tak někteří z nás asi ani nepoznají, že je to vrchol, protože je ukrytý v lese a není odsud žádný výhled. Oba vrcholy naší cesty už jsme zdolali a vydali jsme se tedy po zelené přes Martiňák do Horní Bečvy na autobus. Měli jsme dostatek času, takže jsme nepospíchali a dali jsme si na posilněnou trochu sladkostí, aby se nám lépe šlo, protože občas je cesta dolů těžší než nahoru. Po sejití zpět do civilizace jsme se ještě na chvíli zastavili u místního lomu a dělali blbosti s ledem v řece, ale po chvíli jsme šli zase dál. Cesta nám ubíhala pod nohama, takže jsme měli ještě necelou hodinu do odjezdu autobusu a rozhodli jsme se nabrat síly v restauraci, kde se největším hitem staly topinky s česnekem a kofola. Při návratu domů jsme sice museli jet třemi spoji a v Rožnově dlouho čekat, ale byli jsme unavení a dokázali jsme se zabavit, takže nám to bylo celkem jedno. Stálo to za to 🙂

Culka

 

LYSÁ HORA (1323 m n.m.) - 49°32'49.401"N, 18°26'50.900"E

Sobota 29. března 2014

Účastnili se: Dave, Tim, Fojes, Marky, Tom, Janča.

Z deníku:

Další ze série výšlapů B12 byla Lysá hora, jejíž vrchol jsme zdolali 29. 3. 2014 v 10:40.
Nepříliš vyspaní jsme se v sobotu v 6:15 sešli na Domoracu v obsadě: Tim (šéfík), Dave (hlavní fotograf), Janča, Tom, Fojes a Markéta. Nemůžu opomenout také zdatnou Jackie, která do Hostašovic doběhla vedle Timovy babety (babeta = pomalejší jízdní kolo, které má nepříliš výkonný motor). . .


Vlakem (pravidelný odjezd 6:24) jsme vyjeli směr Frýdlant. Milým překvapením pro nás bylo setkání s Petikem a Klárou, kteří přistoupili ve Veřovicích. Sdělili nám, že se také chystají vystoupit na nejvyšší horu Beskyd. Ve výše zmíněném Frýdlantu jsme přestoupili na vlak, který nás zavezl až do Ostravice. Zde jsme si prohlédli hlavně místní Jednotu a pak už započala naše pěší túra. První část cesty vedla po asfaltce, ale brzy jsme zahnuli do lesa, kde jsme se kochali krásami potoka Mazák. Velmi zajímavá část cesty (pro mě) byla kolem malého hospodářství, kde nás ne příliš přívětivě přivítali 2 velcí a 1 malý pes. V ohradě se pásli pěkní koně a na ceduli jsme si mohli přečíst, že je možnost vyjet na nich až na Lysou. To se nám zdálo dost zajímavé a pohodlné, ale bohužel jsme od tohoto nápadu upustili. Navíc jsme zjistili, že jdeme špatně, takže jsme se kousek vrátili a pak jsme se napojili na správnou cestu. Brzy se před námi vynořily obrysy pískovcových skal a kluci na ně s velkým nadšením vylezli. Poté začalo mírné stoupání, které s námi vydrželo až do konce. Pokračovali jsme přes Butořanku po červené na Lukšinec, kde jsme si dali menší přestávku. Také jsme zde opět potkali Petika s Klárou. Poslední úsek cesty jsme zvládli rychleji, než se dalo předpokládat a vrcholu jsme dosáhli před 11 hodinou dopolední. Na vrcholu bylo krásné, slunečné počasí, na rozdíl od mlhy v nižších nadmořských výškách. Kvůli inverzi nebyl dobrý výhled, ale myslím, že jsme si i tak užili dobrý pocit z překonaného převýšení 900 metrů. Dali jsme si polévku (někteří vlastní svačiny), nechali jsme se vyfotit a vydali jsme se dolů po červené. Sestup trval překvapivě kratší dobu než výstup, takže jsme do Ostravice dorazili kolem 2 a čekali jsme hodinu na vlak. Po náročném výšlapu jsme ve vlaku téměř všichni spali.Tímto bych chtěla poděkovat Timovi (Tomáš Kyselý) za nápad i uskutečnění dalšího výšlapu B12. Děkujeme 🙂
Myslím, že výšlap se vydařil, patřil mezi ty náročnější, ale nahoře jsme si užili sluníčka a dobrého pocitu z toho, že jsme si trochu mákli. Už teď se těším na další!A pro zhodnocení této akce přidávám ještě komentáře některých účastníků:Z pohledu organizátora:„Pěkná příroda, počasí taky fajn, jen mohl být lepší výhled. Jsem rád, že jsem byl po dlouhé době na nejvyšší hoře Beskyd a taky jsem rád, že to štěkna ušla 🙂 „Fojes:„Výstup nebyl jednoduchý, ale odměnou nám byl dobrý pocit ze zdolání této hory, celý výšlap byl fajn.“

Marky

 

SMRK (1276 m n.m.) - 49°30'28.890"N, 18°22'12.015"E

Sobota 23. srpna 2014

Účastnili se: Dave, Radek T., Marky, Tim.

Z deníku:

No, jak bych tento výšlap popsal. V prvé řadě, chci podotknout, že tento výšlap, nešel, už od začátku, podle plánu. Začal bych tím, že já a Dave, který u mě přespával, jsme zaspali a když jsme volali Timovi, tak jsme zjistili, že on taky nestíhal a nečekaně i Markéta, která se taky účastnila, tohoto výšlapu. Ostatní se nedostavili, nevím jestli, to nebylo tím zmatkem, nebo byli tak zdechlí, že nedokázali zvednout ty svoje zadnice.


Každopádně měl být sraz na Domoracu, ale protože tam nikdo nebyl, tak se to odpískalo a usmyslelo se, že nejlepší je jet autem :D. Timin řekl, že nemá zrovna volné, tak jsem se nabídl já, ale taky jsem pohořel, tak nezbývalo než, aby se o to postaral Dave, což se mu nakonec povedlo a my spokojeně vyjeli v sestavě Dave, Marky, Timin a já. Cestou na Šanci, kde jsme pak zaparkovali, nás čekala zastávka v Ostravici, kde jsme nakoupili pár nutných věcí :D. Když jsme našli místo, kde zaparkujeme, tak jsme se vydali na cestu, za zdolání Smrku. Naše cesta začla na modré, kde jsme se napojili na žlutou, kde jsme na rozcestí rozložili první výškový tábor, samozřejmě, že se svačinou, a asi po půl hodině jsme se zvedli. Cestou na vrchol jsme zapózovali pro pár fotek, výhradně na Malém Smrku. Po procházce malebnou krajinou, jsme se ocitli na našem vytouženém místě, Smrk, tedy nás nečekalo nic jiného než si udělat oběd. Když už bylo po obědě, nezbývalo než se zvednout a vyrazit na cestu, každopádně jsme museli pořídit pár fotek na pamětnou. Jak jsme se blížili k Smrk-sedlo, převládalo u nás přesvědčení, že bychom jsme se měli zajít podívat na vodopády Bučacího potoka, a tak jsme taky udělali. Po, né tak dlouhé  cestě, se před náma tyčili vodopády Bučacího potoka. Tima a Dave napadlo, že se půjdou podívat blíž, respektivně, že po nich začnou šplhat, ale my s Marketou, že počkáme. Ale jak tak šplhali výš a výš, tak mě to nebavilo a šel jsem za nimi taky, nakonec se k nám přidala i Marky. Šplhání po kluzkých šutrech nás bavilo na tolik, že jsme nevěděli, kdy máme dost, až jsme tam strávili asi hodinu, možná i víc. Po pořízení pár fotek, zase, převážně selfie, tak jsme pomalu sestupoval na cestu, a ta nás dovedla, až ke žluté a pomocí ní na hlavní, až jsme byli u auta. Snad nemusím nějak popisovat naši cestu zpět, prostě cestastejná, jako každá jiná, ale musím podotknout, že se mi výlet opravdu líbil.

Radek

TRAVNÝ (1203 m n.m.) - 49°33'43.569"N, 18°30'25.854"E

Sobota 6. září 2014

Účastnili se: Dave, Pleša, Vašoun, Tim.

Z deníku:

Putování na vrchol Travný začalo již v brzkých ranních hodinách, když jsme po návštěvě Hrušky a nakoupení potřebných surovin vyrazili autem východním směrem. Zaparkovali jsme kousek za lokalitou „Úspolka“, námi přejmenovanou na „U Spoka“. Namasírovali jsme svaly, vytáhli batohy a svižným tempem vyrazili po žluté turistické značce směr Morávka. Po chvíli jsme si řekli, že to vezmeme zkratkou a začali jsme se škrábat roklí (zřejmě také místo častých sesuvů kamenitých lavin) a po chvíli jsme byli na vrstevnicové cestě. Dave mezitím sehnal prak, Tim skákal z klád a Vašek pózoval na fotky 😀 Po vrstevnicovce jsme stoupali stále výš a výš a když se nám zdálo, že to stoupá pomalu, krossnuli jsme to přímo nahoru. Během našeho putování jsme šli i po trase beskydské sedmičky. Na vrcholu jsme poobědvali a cesta dolů už byla o dost rychlejší. Dave shodil pár stromů (sobě na hlavu), našli jsme lebku kance a mrtě hřibů. A co nevidět už jsme byli zase dole a šli po „žluté“ zpět k autu. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili přehradu Morávku a Tim šel zase do zákazu vstupu. Po cestě domů jsme poslouchali zase nějaké italské mattoni písně. Příjezd ke staré škole se odehrával někdy okolo čtvrté hodiny odpolední. Zúčastnili se: Tim, Dave, Pleša, Vašek

JAVOROVÝ (1032 m n.m.) - 49°37'14.841"N, 18°36'25.241"E

ROPICE (1083 m n.m.) - 49°35'49.228"N, 18°35'13.537"E

Sobota 25. října 2014

Účastnili se: Dave, Vašoun, Radek Š. Evička, Tim.

Začínat se bude ve vesnici Řeka, kde přijedeme autobusem na zastávku Hotel Řeka. Odtud se vydáme na jih, projdeme kousek vesnice a odbočíme na východ, po zelené na Gutské sedlo. Z něj budeme pokračovat po žluté pod vrchol Javorový (1032 m.n.m). Zde přejdeme na modrou a vystoupíme na vrchol, odkud se zase stejnou cestou vrátíme a budeme po modré pokračovat na rozcestí Šindelná, odkud půjdeme směrem na vrchol Ropice (1083 m.n.m.). Odtud se vydáme stále po hřebeni, po červené k turistické chatě Ropička, kde se můžeme nasytit teplou polévkou a sejdeme z hřebene na zelenou a na rozcesti Pod Ropičkou sestoupíme po žluté zpět do vesnice Řeka, kde nastoupíme na autobus a pojedeme domů.

Posted in Akce, Akce pro rok 2013, Akce pro rok 2015, Nezařazené, Stalo se ....

17 Comments

  1. Pingback: B12 – Ultratisícovky – 7. PH Royal Rangers

  2. Takže série B12 je zakončena. Doufám, že se Vám všem líbila a dobře jste se prošli. Můžete se těšit na další série, které budou jistě zajimavé.

  3. Jak půjdete na tu Ropici, tak kousek pod vrcholem když se zabočí je takové místo kde jsou kříže, kdysi prý se tam tajně setkávali protestanti, je tam úplně neuvěřitelná akustika, určitě mrkněte

  4. hojte lidičky… kdy bude výšlap… už se přidáám 🙂 dejte jen vědět :d:d

  5. Hojte dejte mi vedet kdo by jel ted na ten vanocni vyslap na knehyni.. Bud tady nebo mobil, email…

  6. Bimbobluda? 😀 No já nakonec nepůjdu, hlavní důvod je sníh. Kdyby nespadl, tak bych šla … Tak příště …

  7. Takze dalsi vyslap je 30. listopadu na Travny a prehradu moravka… jelikoz jsou tam spatne spoje, tak budeme muset jet auty.. napiste kdo by mohl vzit auto a kdo by jel at muzeme s vami pocitat a davat vam info

  8. Nové info o dalším výšlapu – Ondřejník. Dávejte vědět všem koho znáte 🙂

  9. Takže první výšlap je v září, je to noční výšlap. Jako klasicky se pojede vlakem do Vepřovic a z tama pěšky na Velký Javorník a po palackého stezce zpět. Pište kdo by šel a kdo by kdy mohl, ať se podle toho zvolí termín!

  10. Tady timto se muzete prihlasovat na akce… postupne budou pribyvat informace k jednotlivym dnum

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.